Aurēllia kolekce vnitřní čistoty 

Aurēllia: Když se duše znovu nadechne čistoty a naplní se novým světlem.

Tomuto místu se říkalo Údolí Aurēllia.

V údolí Aurēllia každé ráno voda zářila jako tekuté sklo, a v korunách stromů tančily drobné paprsky světla. Ve vzduchu bylo cítit tolik klidu, že měl člověk pocit, že se celý svět na okamžik zastavil.
 
V tomto údolí žila dívka, měla laskavé srdce a dar vidět krásu i v těch nejmenších okamžicích. Radovala se z prvního slunečního paprsku, z vůně květin, z vody, která jí ráno omývala tvář a každý večer děkovala za to, co jí den přinesl.

Jednoho rána ji při procházce řeka zavolala blíž než kdykoli předtím.

Dívka se posadila na její břeh a ponořila ruce do průzračné vody. Hladina se lehce zachvěla a z jejího středu se začalo rodit světlo. Nejdříve se před dívkou objevila perla. Byla drobná, kulatá a zářila jemným bílým světlem.
 
V tom jí řeka tiše pošeptala: „Toto je dar čistoty. Připomíná ti, že nejkrásnější světlo vzniká v tichu, pokoře a otevřeném srdci.“

Potom se ve vodě mezi vlnkami objevil křišťál. Čirý jako kapka ranní rosy.

„Toto je dar jasnosti, díky němu můžeš vidět krásu toho, co je právě teď.“

Nakonec se na hladině rozzářil poslední dar, byl to měsíční kámen.

Jeho světlo bylo měkké a něžné jako první hvězda na večerním nebi.

„Toto je dar nových začátků. Bude ti připomínat, že každý nový den přináší nový prostor pro světlo, lásku a radost.“ 

Dívka vzala všechny tři dary do dlaní. Přitiskla je ke svému srdci, zavřela oči, a zhluboka se nadechla.

Byl to obyčejný nádech a přesto tolik jiný. Byl lehký, čistý a svobodný, jakoby spolu s ním do jejího srdce vstoupilo ranní světlo, vůně vody a tichá radost z nového dne.

Dívka pochopila, že nový začátek nemusí být velkou změnou. Někdy totiž může začít jediným nádechem.

Jedním okamžikem vděčnosti a laskavým slovem. Jedním rozhodnutím otevřít své srdce světlu.

Od toho dne nosila tyto tři dary stále u sebe a pokaždé, když se perla, křišťál nebo měsíční kámen dotkl její pokožky, připomněl jí, že to nejčistší světlo už dávno nosí v sobě a ve svém srdci.

Říká se, že kdo se dotkne šperku Aurēllia, může na chvíli ucítit stejný klid jako tehdy dívka u řeky.

"Zastav se, zhluboka se nadechni a poděkuj za přítomný okamžik. Za čistý vzduch, který svobodně dýcháš, za srdce, které bije a nech to srdce naplnit novým světlem."

Každý z nás má v sobě místo, které zůstává čisté.

Je to místo plné něhy, laskavosti a vděčnosti a právě tam, může začít každý den znovu.

Je to tvá Aurēllia.

Pro okamžik, kdy se duše znovu nadechne čistoty a naplní se novým světlem.